Nohama vzhůru...

27.05.2023

Ahoj, kamarádi, a dobrý ráno! Roman ještě spí, ale mně se už nechce, tak Vám zatím napíšu. Teda, jen doufám, že bez chyb, ze včerejška se mi ještě trochu motá hlava...

Myslel jsem si po pátku, co mě svez ten kamarád z Polska, že už budeme jen chodit a koukat. Ale prd! Navíc se nás sešla pořádná parta - Roman, Pytlák, Jarda, Štěpánka... A spousta kamarádů všude okolo!...

Tak jsme chodili po letišti, prohlíželi si vrtulníky a letadla,... dokonce i do velkýho bombarďáku jsme se koukli! Akorát teda, museli to domluvit kluci, já anglicky ani německy neumím...

A vedle stál vojenskej velkej dopravní bombar... Ale to asi ne, ne? Dopravní jenom, když vozí lidi, věci a koně...

No a najednou jsem seděl ve vojenským vrtulníku! Ten pilot byl tuze hodnej a vzal i dva moje plyšový kámoše. No ale na to, jak je ten vrtulník velkej, s ním dělal pěkný tygří kusy...

A myslíte, že to stačilo? I ne! Sotva jsem se vymotal ven, už jsme šli k Martinovi. Slíbil mě svézt v opravdickým akrobatickým speciálu. No, to jsem si dal! Jako kdybych se vozil v pračce. Ani nevím, kde byla země a kde mraky. Když jsme přistáli, měl jsem nohy šejdrem, oči taky a krk vytahanej jak žirafa...
To pak ta druhá projížďka s Martinem na modrým cvičným letadle byla úplná pohodička. Sice to na mě zkoušel zase, že jako hlavou dolu, zamotat se a tak. Ale to už si na mě nepřišel...No, asi mu to pak záviděl strejda Jarda, tak mě svez ještě v jednom malým vrtulníku. Taky se tu na něm prý cvičí piloti. Třeba ti, co pak budou lítat pořádný vojenský mixéry. To byla celkem švanda a taky pěknej výhled. Navíc jsme vlastně letěli tygři dva, protože Jarda má tygří helmu...

A ani to nebyl ještě konec! Héj, chcete ze mně vytřepat mojí tygří dušičku snad? Ale musím přiznat, že ty dva starý dvojplošníky nakonec, to bylo polítáníčko! Vítr v uších, všechno se klepe, před náma se točí dřevěnej klacek a ten motor, jak si bublá!...

Musel jsem si samozřejmě ohlídat, aby mi to všechno kamarádi pečlivě zapsali do letovýho zápisníku! To se musí, aby v tom byl pořádek...

No a pak už jsme zase "jen" chodili, povídali si, fotili, koukali, kde se dalo. Prostě si to užívali...

Jo, přijel se podívat i strejda Olin, opravdickej kosmonaut! To mě udělalo tuze radost, mám ho rád a je s ním sranda...

Fotky od Pytláka a Štěpánky...

Fotky od Romana (pátek)... 

Fotky od Romana (sobota)...

Pořádně jsme si to užívali! Byla to nádhera! Sice už tam dneska nemůžu být, ale jestli máte čas, určitě se jděte kouknout. My zatím připravíme takový jedno překvápko...

Tyjo, jsem se dokonce dostal i na stránky kamarádů simulantů...

Ehm...

Simulátorů...

© 2023 Tygříkova letka. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!