1000 pilotů nebo dětí, co rády letí

09.02.2023

Mám svůj první postroj, svůj první padáček a jedeme na kopec. Ten slavný kopec, kde začínalo tolik československých legend létání. Jmenuje se to tam Raná u Loun. Půjdu poprvé do vzduchu! Skočím si jen tak do výšky a zpět. Nebudu sám. Do výcviku se mnou jde i Pytlák. Celý život o tom pořád jen sní a neví, jak začít sám. Tak do toho jdeme dva! To je vždycky lepší...

Bude nás učit teta Míša. Ona tu běhá nahoru a lítá dolů už třicet let! Její děda tu poprvé létal v roce 1932+ Ta hora už viděla dětí a lidí a událostí. O překvapení tu není nouze. Sotva jsme se začali připravovat, přišel tenhle malý kolega. Světe div se nebo ne. S trochou pomoci a silou Tygří mohl taky nafouknout padákové křídlo a držet v ruce řídící šňůry! A vidět tu velikou plachtu nad sebou. Neletěl! Ale smál se a pak si s námi plácnul, že chce být kamarád. A příště až se potkáme, zkusíme něco dalšího. A jak dopadl Pytlák? Jako já. Nahoru to neletělo a dole se potkal se Zemí. Máme spolu tajemství. Brečel radostí. Že je to moc pěkné! Já se tvářil vážně. A Míša se smála, že je to pokaždé jiné. Protože lidé i Tygři jsou taky pokaždé jiní...

© 2023 Tygříkova letka. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!